15.04.2010 22:07:35
Jsme v kontaktu :-)

Sedím pod žlutým světlem stolní lampy a kdybych chtěl skočit na iluzi, řekl bych že sedím sám. Kolem mne je prostor, na jeho konci tlustá zeď, za ní další prostor, další zeď a za ní další prostor a tam spící lidé a tak to jde dál a dál. Zdánlivost oddělení, osamocení, iluze hmoty. Máme pocit, že jsme schopni hmotou oddělit jesnotlivé části našeho prostoru. Že hmota (jako napřklad cihly, ze kterých je vystavěna zeď) jsou schopny tento prostor rozkrájet na malé mikroprostory, malé mikrovesmíry. A každém takovém prostůrku si my pobýváme s iluzí, že jsme někde, kam nikdo jiný nesmí, nemůže, že to je naše a nikoho jiného nebo že jsme se tady schovali. Dokonce si snad myslíme, že oddělíme jeden náš vzduch od toho sousedova, že dýcháme něco jiného. Zajímavé... Hezké na tom je, že vzduch to moc nezajímá a proudí si kam se mu zlíbí, od souseda k nám nebo opačně (tedy pokud se v NAŠEM prostoru hermeticky neuzavřeme s cílem se udusit) :-) Snažíme se oddělit iluzi vnějšího života od iluze ostatních, díváme se kolem sebe a reagujeme. REAGUJEME na vše co nám kdo nebo co podsune. Reagujeme na divný pohled (co se mnou je, že se na mě tak divně podíval, vypadám asi bídně), reagujeme na slova (nejspíš jsem blbec nebo tak aspoň vypadám, když se mnou takhle mluví), reagujeme na cizí příběhy jako bychom znali jejich účastníky (no viděla jsi to včera v televizi? Tu ženskou, no já bych jí dala facku, tohle mi udělat.. a chudák ten pán co ho okradla ta lstivá firma, to mě by se stát nemohlo, já bych je hnala... atd.)... reagujeme na všechno. Skáčeme z jedné nohy na druhou a skáčeme na lep všem těmto návnadám. Ale proč???

Jsme svobodné, naprosto svobodné bytosti. Všechno co děláme děláme dobrovolně. Reagujeme dobrovolně, posuzujeme a hodnotíme dobrovolně podle dobrovolně přijatých (v 99% ne našich) kritérií a názorů, trápíme se dobrovolně, necháme se dobrovolně fascinovat cizím neštěstím, necháme se dobrovolně masírovat od rána do noci televizí, novinami a dalšími, necháme se dobrovolně (a většinou velmi ochotně) vtahovat do hádek a sporů a bojůvek a ve většině případů je dokonce sami vyhledáváme (aniž bychom si to uvědomovali a nebo dokonce nedej bože přiznali). Dobrovolně se honíme za posty na "společenském žebříčku", za kariérními posty, za ještě více penězi. Dobrovolně a z vlastní vůle ubližujeme jiným a hlavně sobě!!! To vše děláme dobrovolně, jsme svobodní k takovému konání a také tak konáme. Až doposud by to bylo v pořádku. Chceme tak konat? Proč by nám v tom měl někdo bránit. Potíž je ale v jedné věci: my nevíme, že to děláme dobrovolně. My nevíme, že jsme svobodní a že to všechno děláme proto, že to dělat chceme. A nejsme většinou schopni tomu uvěřit ani když nám to někdo řekne, jasně a zřetelně, do očí. Tak lpíme na našem "těžkém osudu a břemeni", že se stává mnohdy i velmi nebezpečným nám říkat do očí že si to všechno vlastně děláme sami.

A tak si tak sami trpíme, "odděleni a opuštěni" a říkáme si, že to tak asi musí být. "Takový je život..." nebo "Tak to hold chodí...". Myslím si, že kdyby tu přistál mimozemšťan, orientující se v základních místních zákonech jako je gravitace, fyzikální zákony, přírodní zákony apod. a chvíli by nás tu pozoroval, myslel by si, že jsme všichni blázni. Z jeho pohledu bychom vyladali jako ovce, které se tísní uprostřed rozlehlé louky jen proto, že se vzájemně dohodly na tom, že kolem nich je ohrada a že se za ní bohužel už nikdy nedostanou. Tak to prostě je, takový je hold život. A běda, kdyby některá z ovcí řekla "copak jste slepí? Vždyť tu žádná ohrada není!!". Ale ovce lpí na své ohradě, je to jejich "pravda" a ta přestala být jen jedním z názorů, ale stala se součástí každého člena stáda. A ovce (stejně jako lidé) neradi přicházejí o svoje součásti :) Mimozemšťan by asi v němém úžasu sledoval nás (ovce) a nedovedl by si (se znalostí našeho potenciálu a inteligence) vysvětlit jak je možné, že nevidíme svoji svobodu, jak je možné, že dobrovolně trpíme a tísníme se v neviditelné ohradě když všude kolem je obrovská nádherná louka a my můžeme jít kam se nám jen zachce a dělat co se nám zachce. Proč?????

Podle mne je to proto, že jsme ztratili pozornost a začali přijímat podsouvané názory. Je to lepší než elektrický obojek. O tom bychom věděli, cítili ho a měli (alespoň v začátku) zlost, že ho máme kolem krku i nevraživost k tomu, kdo nám ho nasadil. Ale tento způsob je mnohem dokonalejší. My jsme (DOBROVOLNĚ) přijali za svůj názor, že nejsme svobodní, že je život těžký, přijali jsme hromadu pravidel jak je potřeba žít a co je potřeba dělat abychom se mezi ostatními "prosadili", abychom "něco znamenali" a vůbec jsme si nevšimli, že jsme si na svůj vlastní krk svýma vlastníma rukama nasadili a zamkli stejný obojek, jaký má pes, stejný řetěz, jaký má kráva. A k dovršení tragikomičnosti celé naší situace je potřeba dodat, že nejen že jsme tento obojek dobrovolně přijali a nasadili si ho, ale my za jeho udržování a aktivním módu ještě platíme!! Platíme za televizi, za zboží, které nám nabízí, platíme za mobilní telefony, za počítače, platíme za GPS, čímž dáváme přímý souhlas k vlstnímu sledování atd. atd. Ale to není ta největší cena. My především platíme svoji svobodou a hlavně svojí energií, kterou vkládáme do všech těchto médií, názorů, společenstev, víry v to či ono, v politiku a další. PLATÍME NEJVYŠŠÍ DAŇ - NAŠI ENERGII, ZDRAVÍ A ŽIVOTY. A o tom to vlastně celé je. Proto se to dělá, proto obojky. Ze svobodné bytosti by nikdo žádnou energii nezískal, svobodná bytost je všem televizím, vší politice, všemu "náboženství" (mám na mysli organizované náboženství, které potřebuje více a více ovcí), všem těm, kteří touží po naší pozornosti k ničemu!!!!!

Kdybychom si všichni uvědomili, že jsme svobodní a že máme možnost dělat co sami chceme a hlavně kdybychom našli zpět ztracenou pozornost a byli schopni rozlišit jestli to či ono opravdu chceme my nebo nám to něco nebo někdo nenápadně poradil, kdybychom našli zpět svoji schopnost rozlišit to co potřebujeme od toho, co nám říkají že potřebujeme, kdybychom dokázali být upřímně "sobeští" a dělat pro sebe jen to nejlepší, jen to co nám pomáhá a prospívá a ne to co nám škodí, pak, bez naší pozornosti obrácené ven na vše, co kolem nás létá a co je nám stále rafinovaněji podsouváno by nebylo potřeba nic z toho, čím se necháváme otročit. Bez naší pozornosti by nebyla ani televize, které jsme propadli, ani politici, na které nadáváme, ani války, které odsuzujeme, nebylo by nic podobného. To vše existuje jen proto, že tomu věnujeme pozornost a především do toho lejeme benzím - naši energii!!

Obraťme pozornost dovnitř. Vytvořme si svět sami v sobě, takový jaký opravdu chceme. Bez strachu, bez násilí, bez stresu, bez agresivity. Svět v jakém chceme žít. To vše nezačíná někde venku, v televizi, v pohledech ostatních, v názorech ostatních, v pohledu k sousedům. To vše začíná jedině u nás, uvnitř nás. Když si každý vytvoří uvnitř svůj vysněný svět a začne v něm žít, den co den, minutu co minutu, pak se ten samý svět bude zrcadlit i navenek. A pak bude jedno jestli budeme mít mezi sebou stěny, jestli budeme v domě nebo venku, je to jedno, protože náš svět je všude s námi. Když budeme pozorní k sobě a budeme chtít pro sebe jen to nejlepší, jen to co nám skutečně prospěje, když budeme každou vteřinu dávat pozor jestli děláme jen to co skutečně chceme dělat, pak zmizí ze života a ze světa strach a zůstane jen láska. Když budu dělat to nejlepší pro sebe, automaticky to budu dělat i pro všechny ostatní. Jedno bez druhého neexistuje. Důležité je jen pořadí!!! A první bod je u nás, uvnitř nás!!

STAČÍ BÝT POZORNÝ K SOBĚ, HLEDAT A NACHÁZET V SOBĚ A MILOVAT. NENÍ POTŘEBA NIC HODNOTIT ANI SOUDIT. STAČÍ POZOROVAT A UVĚDOMOVAT SI A PODLE TOHO KONAT. A "PEKLO" SE ZMĚNÍ NA RÁJ NA ZEMI. TAK JE TO JEDNODUCHÉ... ŘEKL BYCH, ŽE TO STOJÍ ZA TO!! CO VY...??? :-)

 
O autorovi

 poslat vzkaz autorovi

Aktuální články
RSS

obsah | komentáře

Template By
Isnaini Dot Com
 
 
TXT.cz
HLEDAT | UPOZORNIT
Vytvořit blog | Přihlásit se